StG 44

Sturmgewehr 44 (StG44, někdy i Maschinenpistole 43/44; MP43/44) byla první útočná puška na

světě, zavedená do výzbroje německou armádou před koncem druhé světové války. Někdy byla považována za nástupce úspěšnější MP40, která se používala až do konce války.
Vznik
Filozofie vzniku této zbraně vycházela z poznatku, že střelec z pušky není schopen vést pomocí běžných mechanických mířidel palbu na větší vzdálenost než 400 m, a v drtivé většině případů jsou vojenské pušky používány na vzdálenosti kolem 250-300 m. Výkon do té doby běžných vojenských nábojů, jejichž střely si uchovávaly smrtící účinek na vzdálenosti 2000 metrů i více, se tedy ukázal jako zbytečně velký. Logickým krokem tedy bylo zmenšení výkonu i rozměrů náboje, což umožnilo konstrukci samočinné pušky s mnohem větší palebnou mohutností při zachování dostatečného účinku na požadovanou vzdálenost. Zmenšil se tak zpětný ráz zbraně, a střelec mohl u sebe nést více nábojů. Vznikla tak vlastně nová kategorie pěchotního střeliva: náboj střední balistické výkonnosti, kratší a slabší než běžný puškový, ale mnohem výkonnější než pistolový.
StG-44 na Frontě
Většinou byly StG u Waffen-SS. Když přišly na frontu nové pušky, tak si je většinou nechali velitelé čet, družstev a dalších skupin u sebe. Když je nečekaně přepadli Spojenci, tak je velitelé rozdali jako speciální zbraň pro elitní jednotku. Také je používali Hitlerovi strážci bunkru v Berlíně
Výroba a použití
StG. 44 se začala používat v roce 1944; do konce války bylo vyrobeno 425 977 kusů v různých variantách. Podle představy OKH (Oberkomando des Heeres, vrchní velitelství branné moci 3. říše) měla ve výzbroji postupně nahradit opakovací pušky Mauser Kar 98k, samopaly MP38/MP40 i pestrou směs starších a kořistních zbraní, jež německé ozbrojené síly používaly. Nikdy jí však nebyl vyroben dostatečný počet, a dokonce ani nebyla v průběhu války utlumována výroba dosavadních typů vojenských ručních zbraní.
Prakticky stejná zbraň, označovaná jako MP 43, byla o rok dříve zavedena pokusně do výzbroje pancéřových granátníků SS a střelců-radistů tanků PzKpfw V. "Panther", kde nahradila do té doby obvyklý korbový kulomet typu MG34. Od StG. 44 se lišila drobnými technologickými detaily, o něco málo vyšší hmotností a černěným povrchem kovových částí (zatímco StG. 44 měla povrch šedě parkerizovaný).
Po skončení druhé světové války se nezanedbatelný počet kořistních StG. 44 dostal i do výzbroje čs. armády (ještě v roce 1950 jich čs. vojenská správa evidovala více než 20 000 kusů). Používala je rovněž východoněmecká pohraniční stráž. V řadě dalších zemí byly tyto zbraně v poválečných letech zkoušeny a analýza poznatků posloužila k vlastnímu vývoji vojenských pušek.
Varianty
MKb-42(W) prototyp útočné pušky z které vychází StG-45
MKb-42(H) prototyp útočné pušky z které vychází MP-43
MP-43A / MP-43 první verze asi 100 kusů v roce 1943 byly pokusně nasazeny hlavně u Waffen-SS, poté staženy a vylepšeny nedostatky
MP-43B / MP-43/1 prototyp odstřelovací pušky který nevyšel
MP-44 sériová verze vyráběná v roce 1944, oproti MP-43 byla o pár kilo lehčí a měla pár vylepšení
StG-44 vlastně MP-44 pod jiným označením. Byla vyráběna v letech 1944-45
StG-45 modernizace StG-44 převším byla odlehčena a byla menší,vyrobeno asi 5 kusů s různou pažbou, podle ní vznikl německý Heckler & Koch G3 a španělský CETME

Konstrukce
Tento pravzor všech moderních útočných pušek pracuje na principu odběru spalných plynů z vývrtu hlavně a jejich působení na plynový píst, uložený nad hlavní a pevně spojený s nosičem závorníku. Závěr je plně uzamčený vykývnutím závorníku ve vertikální rovině. Hlaveň obsahuje 4 pravotočivé drážky. Na zbrani je rovněž zajímavá její značná technologičnost - velký počet součástí byl vyráběn lisováním a svařováním, místo do té doby obvyklých třískově obráběných výkovků. Tato technologie výroby se začala u vojenských zbraní široce používat v 50. a 60. letech, němečtí konstruktéři tedy (jako v mnoha případech) předběhli svou dobu.
MP43/StG. 44 má zcela charakteristický vzhled, dřívějším vojenským puškám není podobná. Kromě masivní dřevěné pažby, zasazené do zadní části ocelového pouzdra závěru, je opatřena pažbičkou pistolového typu (shodného tvaru jako u samopalu MP40) a perforovaným předpažbím, lisovaným z plechu. Toto uspořádání je v zásadě aplikováno dodnes u většiny typů vojenských útočných pušek.
Dle bojových zkušeností uživatelů byla určitou slabinou této zbraně náchylnost k samozápalům - po dlouhotrvající střelbě dávkou hrozilo samoodpálení náboje v přehřáté nábojové komoře. Díky nevelkému zpětnému rázu, značné hmotnosti (5,2 kg je na vojenskou pušku poměrně dost) a nízké kadenci je však při střelbě snadno zvládnutelná. MP43/StG.44 položily základ nové kategorii vojenských zbraní jednotlivce: útočným puškám pro náboj střední balistické výkonnosti.
Byla velice úspěšnáněkteré její prvkya celkovou koncepci využil Michail Kalašnikov při konstrukci AK-47, jiné detaily jsou nápadně podobné čs. samopalu (útočné pušce) vz. 58StG 44
Typ útočná puška
Místo původu Německo
Historie služby
Ve službě 1943 - 1945 (Německo), 1946 - 60. léta (Volkspolizei)
Používána dole
Války Druhá světová válka
Historie výroby
Navrženo 1942
Výrobce C. G. Haenel Waffen und Fahrradfabrik
Výroba říjen 1943 - květen 1945
Počet vyrobených kusů 425 977
Základní údaje
Hmotnost 5,22 kg
Délka 940 mm
Délka hlavně 419 mm
Typ náboje 7.92 x 33 mm, vyvinutý firmou Polte (1935)
Ráže 7,92 mm
Kadence 500-600 ran/min
Úsťová rychlost 685 m/s
Maximální dostřel 2,4 km
Zásobování municí schránkový zásobník na 30 nábojů